Dědictví ve Francii

Dědické řízení ve Francii má oproti českému právu několik specifik.

Dědické řízení je automaticky zahájeno dnem úmrtí zůstavitele.

Vstup notáře do dědického řízení není vždy nutný, neboť francouzský zákon stanoví, že pověření notáře pro vyřízení dědického řízení je nezbytné pouze v některých, zákonem stanovených situacích (např. pokud je součástí dědictví nemovitost, pokud zesnulý sepsal závěť…). Pravomoci notáře jsou však pro vyřízení dědictví velice užitečné, a proto je v praxi běžné, že dojde k pověření notáře i v případech, kdy to francouzský zákon nevyžaduje.

Dle francouzského práva se zákonní dědicové ujímají dědictví okamžitě, tj. dnem zahájení dědického řízení v den úmrtí zůstavitele. Pokud je dědiců více, vznikne mezi nimi ideální spoluvlastnictví. Zacházení s majetkem, které spadá do dědictví, se až do vypořádání dědictví řídí obecnými zákonnými ustanoveními o ideálním spoluvlastnictví

Vůči třetím osobám se dědicové musí nějak prokázat – k tomu se nejčastěji používá tzv. „acte de notoriété“, do češtiny přeložitelný jako seznam dědiců. Jedná se o potvrzení vyhotovené notářem, ve kterém notář potvrdí seznam dědiců a jejich podíl na dědictví. Notář postavení dědiců zjišťuje z francouzských rodinných knížek. V České republice obdobné rodinné knížky neexistují, proto když jsou dědicové čeští občané, obrací se notář na genealoga, jehož úkolem je potvrdit postavení zahraničního dědice. Genealogické společnosti mají spolupracující osoby v mnoha zemích, a proto ví, kde a na koho se obrátit, aby francouzskému notáři poskytli legitimní potvrzení ohledně rodinných příslušníků zesnulého, a aby tak notář mohl vyhotovit seznam dědiců.

Dědicové mají dle francouzského práva vzhledem k dědictví tři možnosti:

Pokud hledáte právní pomoc s francouzským dědickým řízením, neváhejte se na nás obrátit